Terén je to od přírody docela jednoduchý. Kopec, několik různě zahloubených údolí, žádné skály, vody málo. Zajímavosti dodala až staletá lidská činnost. Břidlicové lomy s neschůdnými skalami, u nich členité haldy hlušiny s prudkými suťovisky, pásové parcely s mezičkami přes většinu prostoru. K tomu cesty, rýhy po opuštěných cestách, oplocenky a různorodé porosty, od vyhoblovaných pasek až po absoulutně neprůchodná trnková křoviska na okrajích lesa. Ostružiny jsou časté, ale nesouvislé a zmapované jako podrost.

Ještě k hranicím parcel. Je jich spousta. Některé jsou tvořeny cestami, jiné hranicemi porostů, ale většinou jsou to jen mezičky různé výšky, od několika centimetrů až po několik metrů. Jdou rovnoběžně loukami i lesem, po rovině i přes kopce, tj. někde šikmo svahem, jinde po vrstevnicích nebo po spádnici, jak si to kde lidé nalajnovali. V terénu jsou mezičky dobře rozpoznatelné, ale do mapy obtížně nakreslitelné. Hnědé „hrábě“ se hodí jen pro největší z nich, vrstevnicové  zoubky jsou jakžtakž srozumitelné jen ve svazích. Neshodli jsme se na jednotném řešení. Cigoš používá hnědé hrázky „korálky“, Lenhart pomocné vrstevnice s tím, že je netahá vodorovně, ale po těch mezích. Uvítáme zpětnou vazbu.

Zajímavostí je přírodní  lednice na dně severního lomu, sníh a rampouchy tam do jara vydržely stejně dlouho jako v dálce na Pradědu.